Bluegrass maraton - Borovany 2008

Miki Prusík

Co mohou mít společného bluegrass music a Borovany na tachovsku? Pro nezasvěceného zřejmě nic, mne napadá velikost či spíše nevelikost obojího. Menšinový hudební žánr původem z USA,který se zaručeně nikdy nestane masově populárním a maličká víska uprostřed tachovských lesů a polí,která se asi nikdy nestane velkoměstem.

Ale oč menší než jiné rozšířenější styly o to věrnější má bluegrassová hudba posluchače. A ti západočeští (a nejen západočeští) se každoročně na sklonku léta scházejí v Borovenech, vesničce, kde cesta končí a silnice dál nevede. Jejích asi 60 stálých obyvatel se vždy první zářijový víkend rozroste o několik set bluegrassových fandů - návštěvníků druhého nejstaršího BG festivalu na evropském kontinentu - festivalu Bluegrass Marathon. Založili jej západočeští bluegrassoví amatérští muzikanti na počátku 80´let minulého století, zpočátku jako setkání několika spřátelených kapel a fanoušků,celkem rychle se však festival stal populárním mezi BG kapelami z celých Čech,Moravy i Slovenska. Za minulého režimu se podobné aktivity musely schovávat pod záštitou různých oficiálních organizací, festival tedy původně pořádal Country klub a Městské kulturní středisko v Boru u Tachova. Bluegrass Marathon se tehdy konal postupně na různých místech v Boru - v sálu místního zámku, v sokolovně,zámecké zahradě a městském kinosále.

Po revoluci v r.89 vznikaly u nás kromě nových kapel také desítky nových festivalů,některé starší festivaly zanikly. Ne tak BG Marathon, ten jen od roku 1993 natrvalo přesídlil z Boru do Borovan na chalupu Václava „Cupitáče“ Krále – dnešního hlavního pořadatele, díky němuž dokázal festival nejen přežít ale i se rozvíjet v dnešním tržním prostředí. A jsou to v průběhu každého roku desítky hodin práce, které Václav spolu s Jardou „Fugasem“ Uhlíkem a dalšími kamarády vynaloží na zajištění festivalu. Festival je financován bez pomoci jakýchkoliv dotací či grantů pouze z dobrovolných sponzorských darů malých firem nebo soukromých osob,které bluegrassu fandí a chtějí pro něj něco udělat.

Letošní rok se poprvé významně sponzorsky na akci podílel i v kraji čím dál oblíbenější rodinný pivovar Chodovar z Chodové Plané. A pípy s Chodovarem se na letošním ročníku nezastavily - jak už se stalo v posledních letech tradicí, počasí se na dobu trvání festivalu umoudřilo, bylo krásně slunečno a teplo a pitný režim bylo nutno dodržovat. Stavba pódia a přeměna nádvoří bývalého statku na festivalový areál probíhala za pomoci dobrovolníků již od čtvrtečního večera. V pátek odpoledne bylo už vše nachystáno a jindy poklidná vesnická náves se začínala pomalu zaplňovat vozy a stany každoročních návštěvníků. Po spláchnutí žízně z cesty a přivítání s dlouho neviděnými kamarády již první nedočkavci na dvoře vytahují kytary,banja a mandolíny a na chalupě se spouští první z nekonečných jam-sessionů. Ty zde každoročně probíhají nonstop od pátečního večera až do neděle a účastní se jich jak někteří účinkující, tak i ostatní muzikanti a fanoušci. Jak je nějaký muzikant znaven a odchází spát na jeho místo nastoupí další,který právě dorazil či se probudil. I v tom je jedno z kouzel bluegrassu,že si spolu většinou bez problému zahrají muzikanti,kteří se vidí třeba poprvé v životě.
Letošní páteční noc byla mimořádně teplá, takže nejen v obou velkých místnostech na chalupě ale i venku na dvoře se jamovalo celou noc. Právě pro tuto svoji neformální atmosféru je festival oblíbený u většiny těch,kteří se sem rádi vracejí. Někteří návštěvníci dávají tomuto zákulisí přednost před samotným festivalem a neopouští chalupu po celý víkend.

Ovšem hlavní oficiální část festivalu se odehrává přes ulici – přímo naproti zmíněné chalupě na starém travnatém nádvoří. Řady modře natřených lavic, několik přístřešků a stánků s občerstvením, pivem, vínem, stánek s prodejem bluegrassových CD, prodej strun,trsátek a jiných propriet a v čele tradiční pódium - velký kamion firmy Lukas Transport.

Na něm v sobotu v pravé poledne zahájila festival Frýda and Company – plzeňská kapela hrající nápaditou akustickou muziku s příměsí folku a bluegrassu. Absence banja a mandolíny v kapele je na BG festivalu vždy trochu handicapem, pro Frýdu ale tohle neplatí a bluegrassové publikum ocenilo její originální styl.

Druhá přišla na řadu jedna z nejvzdálenějších kapel – Fox z Polné na Vysočině. Hoši z Foxu měli původně festival zahajovat, ale do Borovan to z domova měli přes 300km,takže dorazili na poslední chvíli. Stačili jen naladit nástroje a už stáli na pódiu a na nováčka festivalu předvedli pěkný bluegrassový standard. Škoda jen,že se nezdrželi déle ale odjížděli ještě na další festival.

Následovala relativně nová kapela GrassRoad složená ale ze zkušených muzikantů v čele s kytaristou Petrem „Třebichem“ Třebickým, synem legendárního člena kapely KTO. Zahráli pěknou dávku moderního BG a přes své nedlouhé trvání již mají na kontě i vystupování ve Vilniusu v Litvě a letos i účinkování na velkém mezinárodním festivalu EWOB (European World Of Bluegrass) ve francouzském La Roche-sur-Foron.

Po GrassRoadu přišel GrassPark, tyhle dvě pražské party se řadě lidí trochu pletou nejen svým názvem, nástrojovým obsazením,ženským zpěvem ale i podobným soundem. Ostatně někteří muzikanti prošli oběma kapelami, jež snad dokonce chvíli působily pod jedním názvem – těžko se v tom vyznat.

Další na řadě byl Minaret ze Slaného,zkušená kapela působící 14 let,rovněž hrající kvalitní moderní bluegrass z vlastní autorské dílny.

Tvorba plzeňské skupiny Apple je kromě bluegrassu a irské muziky evidentně inspirována i hudbou věhlasného amerického hudebníka Tima O´Briana.Kapelníkem Applu je známý plzeňský banjista,dnes už multiinstrumentalista a zejména neúnavný hledač talentů Jarda Pertlíček. Za svých asi 25 let aktivního hraní tento pán objevil a vychoval ve svých kapelách řadu výborných muzikantů. Ti většinou po čase přešli do jiných kapel a Jardovým osudem se tak stalo neustálé nacvičování repertoáru s dalšími novými spoluhráči. Ani dnešek nebyl výjimkou, vystoupení Applu v tomto obsazení bylo posledním a od října dochází k výměně poloviny členů kapely. Sestava však odehrála svou derniéru ve výborné formě,není divu - kapela hrála bez personálních změn skoro 2 roky, což je asi kapelníkův rekord.

Pak přišla změna soundu – kutnohorsko/pražští Brzdaři předvedli výborný tradiční bluegrass. Tihle většinou prošedivělí pánové datují vznik svojí kapely až do roku 1972,je to tedy jedna z nejdéle hrajících kapel na české scéně. Původně sice začínali jako trampská kapela, v posledních letech se však propracovali mezi naši bluegrassovou špičku a reprezentovali český bluegrass i na festivalech v Holandsku a Německu. Brzdaři mají hudební energie a zkušeností na rozdávání, prakticky všichni z nich působí zároveň i v několika dalších bluegrassových či country sdruženích.

Odpolední téměř třicetistupňové vedro začalo polevovat a na jeviště Bluegrass Marathonu se po 12 letech vrátil Petr Brandejs Band. Pod vedením banjisty Petra Brandejse se v kapele od r.1995 vystřídala řada vynikajících muzikantů. Posledních pár let působí pouze jako trio s mladým ostravským kytaristou Ondrou Kozákem a basistkou Vilmou Orlitovou. Kapela i přes své trochu komorní obsazení hraje neuvěřitelně pestrý repertoár, natočila asi 5 CD a pravidelně vystupuje v řadě evropských zemí. Kapelník je předsedou české bluegrassové asociace,působí jako organizátor workshopů,propagátor a učitel hry na banjo, rovněž kytarista Ondra je velice aktivní v bluegrassu, učí na kytarových workshopech,připravuje vydání školy na kytaru a kromě PBB stíhá ještě hraní ve 2 dalších kapelách na jevištích řady evropských zemí.

A pakliže Brzdaři zahráli tradiční bluegrass, tak Bluegrass Cwrkot předvedli bluegrass přímo archaický neboli dřevní jak sami uvádějí. Je to jedna z tzv.ultratradičních kapel, zpívající pouze anglicky,na jeden prostorový mikrofon,vystupuje pouze v oblecích,samozřejmě bez elektrifikovaných nástrojů a repertoárem i aranžemi se snaží co nejvěrněji napodobit styl prvního období amerického bluegrassu-přibližně léta 40´- 60´. A daří se jim to nadmíru dobře – k letošním úspěchům patří například 1.místo diváckého hlasování festivalu EWOB (European World Of Bluegrass) v Holandsku.

Setmělo se, na scénu se místo obleků a klobouků vrátily šortky a trička, místo jednoho společného mikrofonu opět šňůry a snímače – a místo tradice opět moderní český bluegrass jak řemen.
Pražská čtveřice Nová Sekce patří k nejčastěji vystupujícím kapelám na BGM. Letos oslaví 20 let od založení a v Borovanech vystoupila už asi počtrnácté. Po loňské absenci se letos vrátili omlazeni o nového kytaristu a banjistu a musím říct, že je to opět stará dobrá Sekce jako za doby její největší slávy. Nová Sekce má v Borovanech spoustu příznivců,její členové se pravidelně účastní jamování na chalupě a její vystoupení patří pravidelně k vrcholům festivalu.

Ovšem pro řadu diváků tím skutečným a jediným vrcholem bývá vystoupení plzeňské bluegrassové legendy Cop. Tato kapela byla i u zrodu festivalu v r.1980 a stejně jako BG Marathon oslaví brzy své třicátiny. Letos zahráli oslabeni o houslistu Jardu Štěrbu,který po smolném úrazu ležel v nemocnici, ovšem Copáci pod vedením Míši Leichta jsou zkušení rutinéři a jakýkoliv personální výpadek na jejich výkonu není znát. Cop, jak je známo, si v českém bluegrassu jde svou vlastní cestou,poslední léta se věnuje převážně vlastní tvorbě a kromě BG festivalů velice boduje i na folkových a jiných akcích. Zajímavé je i to,že většina českých BG kapel se snaží proniknout se svým vystupováním co nejdále na západ (nejlépe do Ameriky), Cop asi jako jediná naše BG kapela na to jde z druhé strany a podnikl před pár lety turné až někam na Sibiř. Po přídavku se Cop rozloučil a s ním a postupujícím chladem odešli i někteří jeho fanoušci.

Ti se tak připravili o další z vrcholů festivalu,vystoupení pražského kvarteta Monogram, kapely hrající kromě basisty v původním složení od založení v r.1991. Kapela patří k evropské extratřídě, je ověnčena řadou ocenění z mezinárodních festivalů a soutěží - většinou prvních míst buď jako kapela nebo i jako jednotliví hudebníci. Členové kapely v minulosti spolupracovali na nahrávkách i na turné s řadou světově proslulých muzikantů – Chrisem Jonesem, legendárním Billem Keithem, Slávkem Hanzlíkem,Radimem Zenklem….
Monogram má ze sebou řadu vystoupení a turné po Evropě a jako jedna z mála evropských kapel vystupovala i na festivalech Mezinárodní bluegrassové asociace IBMA v Kentucky a Tennessee. Na již zmíněném festivalu EWOB 2008 ve Francii obsadili 1.místo z 33 kapel z 10 zemí. Na BGM v Borovanech zahráli letos již podesáté a jejich vystoupení bylo jako vždy excelentní.

Závěr festivalu letos připadl na zkušený chomutovský Album. Členové kapely jsou nejen výborní muzikanti ale i aktivní členové vedení české BG asociace, v Chomutově pořádají pravidelná hudební vystoupení a organizují i předkola festivalu Banjo Jamboree. Kapela již působí přes 20 let a zraje jako víno. Poslední dobou v Borovanech hrají skoro každoročně a mimo jiné hráli i na festivalu EWOB 2007 v Holandsku a na EWOB 2008 ve Francii obsadili 8.místo.

Krátce před půlnocí poslední účinkující dohráli,areál se pomalu vylidnil,někdo odjel v noci domů,někdo se přesunul do stanu či auta a ti, kteří ještě neměli pidlikání banja a vrzání houslí dost, se přesunuli k baru do chalupy.

Počasí bylo vypočítané na minutu – sotva zvukaři zabalili aparaturu, spustil se půlnoční liják, který ze dvora zahnal muzikanty do chalupy a tam pokračovaly jam-sessiony až do nedělního dopoledne. Letošní ročník BGM byl mimořádný nejen skvělým počasím ale i skvělými výkony všech kapel a rekordní návštěvností diváků,těch bylo kolem 450, spolu s muzikanty a jejich doprovodem to bylo skoro 600 spokojených účastníků. Většina z nich se zas za rok vrátí a když ne za rok tak určitě v r.2010, kdy proběhne jubilejní již 30.ročník BGM.

---