Na Bluegrassovém maratonu 2007 v Borovanech

Vlastimil Fatte Janský, 2007

Právě jsem se vrátil z Hradu!

...Tak tímhle nechvalně známým citátem bych chtěl začít popisování mých zážitků z letošní "legendy mezi festivaly"- - Bluegrass Marathonu - kde jsem tenhle rok měl tu čest fungovat jako moderátor.

Jsem v této oblasti lidské činnosti úplný panic a pokládám se pouze za páru z moderátorova ...ehm...ehm... Byl jsem tedy velmi překvapen, když mi vloni na podzim v labyrintu Skalního Města Ćeského Ráje zazvonil telefon a můj dlouholetý přítel Václav Cupitáč Král, potažmo hlavní pořadatel Bluegrass Marathonu se mě zeptal, jestli bych nááhodou nechtěl uvádět 27. ročník téhle bluegrassové slavnosti.

A tak se stalo... ...Byl jsem vtažen do složitého soukolí stroje pro přípravu festivalu, což ovlivnilo celý můj další rok. Ale abych se vrátil na začátek: Právě jsem se vrátil z Hradu ! Bluegrass Marathon se totiž každoročně odehrává na statku, který patří výše jmenovanému Václavu Cupitáčovi Královi a je to opravdu chalupa jako hrad .Má dvě velikánské společenské místnosti-tzv. "saloony", ve kterých se odehrává veškeré zákulisní dění a které mají tu zvláštní atmosféru, že se tady zcela nenásilně a přirozeně mísí posluchači s účinkujícími a navíc tady v průběhu festivalu, tedy od čtvrtka do neděle, neexistuje žádná policejní hodina. A tak se hraje a paří na plný plyn.

Počasí na tenhle víkend prý nic moc, ale v saloonu praská oheň v krbu, v policích za barem stojí v pozoru rumoví, fernetoví, i jiní vojáci...a tak snad nebude tak zle. No ale pro případ opravdové nouze je připravena i "mokrá varianta" a přilehlý sáleček je v pohotovosti.

V noci z pátku na sobotu zacouval do "amfiteátru" zelený "Lukas kamion" a prostorné a pohodlné pódium pro dvanáct kapel a jednoho Hampla je v během několika minut připraveno. V sobotu se probouzíme /někteří ani nestihli jít spát a tak jsou tohoto úkonu ušetřeni/do nepříliš přívětivého rána. Nicméně, nálada je výborná, dolaďují se poslední detaily, príjíždějí další a další muzikanti i posluchači a borovanská náves je už plná aut a stanů.

Všechno spěje ke dvanácté hodině.
V pravé poledne - se ozývá z pódia netradiční fanfára na trombon - a 27. ročník Bluegrass Marathonu je tady: ...A a další řádky berte prosím s určitým nadhledem, protože se vůbec necítím být hudebním kritikem a chci vám sdělit pouze svole niterné pocity, které ve mně jednotlivé kapely zanechali, pokud jsem je v běhu svých moderátorských povinností vůbec stačil sledovat.

"Čestného výkopu" - zahájení festivalu se letos ujala po několika letech znovuzrozená kapela REGRESS a musím říci, že své role se zhostila s profesionálním nadhledem a ač se festivalové publikum teprve scházelo, sklízela po každé písni velmi slušný potlesk. Zaujal mě zejména ekvilibristický výkon basisty Páji Hudyho a nováčka na Bluegrass Marathonu, mandolinisty Pavla Kulišana.

Jako další účinkující se na pódiu objevil jediný sólista festivalu, kytarista ZDENĚK HAMPL. Přicestoval z Německého městečka Dünkelsbuehl a ukázal všem, co všechno je možné zahrát na tento nástroj. Bylo to úžasné. Kytara v jeho rukách, na kterou hrál prstýnky v duchu stylu Rona Atkinse, či Doga Watsona zněla jako celý orchestr. Zdeněk je prostě vyjímečný muzikant a přitom - jak již ho znám několik let - velmi kamarádský a skromný chlapík.

Na řadu pak přišla česká klasika - tedy - FÁMY PETRA KŮSE. Není co dodat.

A jako protipól výhradně česky zpívajícím Fámám nastoupila ortodoxní bluegrassová kapela z Jihlavy ROLL'S BOYS. Oblečeni v sakách, kravatách a stetsonech předvedli hezký, čistý americký bluegrass, celý v angličtině. Určitě si svého posluchače najdou, ale na mne působili tak trochu upjatým dojmem.

Další kapele v pořadí je hlavně nutno poděkovat za to, že ač ji pořadatelé avizovali jen necelých 20 hodin předem, ochotně a operativně přijeli a nahradili tak na poslední chvíli odřeknuvší CB Dědows.Těmi pašáky byli Horšovsko-Týnští HIGH GRASS. A nebyla to ze strany pořadatelů vůbec špatná volba. Čtveřice muzikantů vložila do svého vystoupení i několik skladeb "a capella" a jako přídavek pak úchvatnou ruskou častušku, která zvedla diváky ze sedadel. Málo naplat, jsme Slované. Podle mého vkusu byli HIGH GRASS jedním z vrcholů večera.

Jeviště pak zaplnila bluegrassová sestava FLASHBACK, kterou jsem bohužel nemohl z důvodu mých zákulisních povinností sledovat. Sorry... Dnes už plzeňská BLUE GATE předvedla standartní výkon, to znamená, že to nemělo chybu. Rostou, rostou, rostou...

Po imaginární přestávce, která se prakticky nekonala přispěla svojí troškou do mlýna skupina WEJLET, a dál ústecká kapela BLUE EYES, která takto nahradila původně plánovaný Hary Phill Band. V jejich podání slyšelo publikum hezký melodický bluegrass, a jejich oko pak potěšila vysoká dáma celá v bílém, čerstvá maminka Marcela Mouchová-Salaková.

A jdeme do finále! VABANK UNIT se skvělým Markem Mikulášem, patří už ke stálicím české bluegrassové scény. S profesionalitou, která už zkrátka k této kapele patří zahrála jak písně méně známé, tak i pecky které vyšly na jejich zvukových nosičích. Za zmínku stojí basista Jarda Teska, který v průběhu konzertu vystřídal tři basové nástroje.

A potom už COP! Pro mnohé absolutní vrchol večera. Na tomto místě myslím, že není třeba popisovat jak copácký konzert zněl: Drajv...šťáva... a skvělá práce s publikem. Cop to zkrátka umí!

Ale hrát po Copu není vůbec snadné.Velká část hlediště se totiž po skončení copácké vichřice pravidelně zvedá a odchází kamsi...možná někam na pivo, nebo spát,/na to ale bylo příliš brzy/... jako kdyby další část programu už neměla stát za nic. To ale naštěstí vůbec nebyla pravda. I když nastupující FLASTR který přicestoval z Mladé Boleslavi nedosáhl na kvalitu copácké muziky, přesto, myslím stál za poslech a ze zákulisí jsem mu velmi fandil.

To už se ručička hodin posunula ke třiadvacáté hodině a pod barevné kužely reflektorů vchází na pódium trnavská kapela GRASS COUNTRY/Bývalý Country Team/. V její sestavě hrají takové celebrity jako banjista Roman Áč, nebo legendární hráč na dobro Henrich Novák. A byl to v mých očích ten nejskvělejší závěr jaký si mohlo publikum přát.
Jejich bluegrass malinko říznutý swingem a doplněný zajímavě chraplavým hlasem "Songyho " Dobiáše doslova rozparádil půlnoční publikum tak, že kapela musela několikrát přidávat. Svůj excelentní konzert pak zakončila Bill Monroeovskou klasikou "Blue Moon of Kentucky" ...keep on shinning...a tímto evergreenem udělala definitivní tečku za 27.ročníkem Bluegrass Marathonu.

Tak ať nám bluegrassový měsíc nad borovanskou návsí za rok zase svítí...

Vlastimil Fatte Janský , 2007

Foto a momentky z akce:

-Ro-