Jezevčík - chov a charakter

L.Kubíková (chs. z Tisovského háje) / 2007

Jezevčíka pozná každý - dlouhé tělo na krátkých nožičkách. Je to jeden z nejoblíbenějších plemen.Chová se jako oblíbený společník a mazlík,tak i jako pomocník myslivců.Mezi loveckými plemeny patří rozhodně k nejvšestrannějším psům.Jsou to dobří slídiči, nahaněči i norníci.

Jezevčík je svérázný, sebevědomý, chytrý a vynalézavý , ale umí být i pěkně tvrdohlavý. Miluje pohodlí,teplo a přítomnost lidí,pročež je častým společníkem starších lidí.Za vlídné zacházení se odmění oddaností.Je ostražitý i dobrý hlídač.

Klady:

oddanost, přítulnost, věrnost

Mezi jeho občasné zápory patří:

trpí sklonem k nadváze, sklon k onemocnění páteře, tvrdohlavost až agresivita, sklon k onemocnění očí, zákeřnost

Pro koho se hodí?

Pro každého, kdo se mu chce věnovat a bere ho jako kamaráda.Také by si měl každý uvědomit, že jezevčíci se dožívají i 17-19 let., což je i dost dlouhá doba. Nemá rád, když je uvázaný u boudy, či někde uzavřený. Také není vhodný jako hračka pro děti. Tam se chce stát rovnocenným partnerem.Nikomu neublíží bez důvodu.Při pořízení jezevčíka do města se musí i brát ohled na jeho lovecký původ.Zde by měl mít dostatek pohybu, ale pozor na rušné cesty. Také i tady může být problém sousedovic kočka. Tu určitě bude chtít jezevčík prohnat.. Většinou i ve městě mají jezevčíci sklon k tlouštce. Bývají dost často přes den sami uzavření, dostávají zbytky od stolu.Také asi více běhají po schodech a tak právě proto mívají sklon k postižení páteře. Proto do města by si lidé měli pořizovat spíše jezevčíky trpasličí nebo králičí, jelikož se lépe nosí pro svoji nízkou váhu.

Jakého?Kdo si chce pořídit jezevčíka si také musí rozmyslet zda raději pejska nebo fenečku.Fenka bývá přítulnější, ale zase se musí 2x do roka hlídat při hárání.hárání trvá asi tak 18 – 21 dnů. Pes zase, když cítí v okolí hárající fenu, tak dovede utíkat nebo i výt.Také na délce srsti záleží. Nejméně náročná je srst hladkosrstá.Dlouhosrstý pes by sem měl každý den česat a také drsnosrstý se musí trimovat. Nehledě na údržbu při deštivém počasí.Také by se nový majitel měl rozhodnout, zda si pořídí psa s PP či bez. U psa s PP je vždy jistota původu, je možno vidět i otce štěňat. U psů bez PP není nikdy záruka, že to budou opravdu jezevčíci . U psů s PP je možno pokračovat v chovu.. Zde se musí nový majitel rozhodnout zda ano či ne. Pro uchovnění je potřeba absolvovat výstavu s velmi dobrým ohodnocením.Dále pak je ještě potřeba : zkouška z norování,jarní svod a zkoušky vloh.. Po dobrém absolvování je možno psa uchovnit.Dále je možno absolvovat i další zkoušky např. lesní,barvářské, podzimní, různé memoriály.

Štěně: Štěně by si nový majitel měl odnést nejdříve ve věku sedmi týdnů.Štěně by mělo být již 2x odčervené, naočkované, mělo by mít tetovací číslo v uchu a dnes je i možnost čipu.S předáním pejska by i nový majitel měl dostat průkaz původu,očkovací průkaz, vzorek krmení na které je zvyklé a také nějaký hadřík ,který je trochu načichlý pachem z dosavadního pelíšku. Bude se mu tak určitě méně stýskat. Nový majitel by si měl raději vzít třeba tři dny volna a věnovat se mu. Je možné, že se štěněti bude stýskat a že může také vyvést nějakou lumpárnu. Chce to pro první dny a týdny trpělivost. Chce- li nový majitel přejít na jinou značku krmiva, musí to být postupně, během několika týdnů.

Dospělý: Dospělý pejsek by měl být pravidelně očkovaný, nejméně 2x ročně odčervený.Pejskovi, který nemá moc pohybu, musíme také pravidelně stříhat drápky. Musíme mu i čistit uši. Také bychom měli věnovat pozornost prevenci před klíšťaty. Zde je možno používat specielní obojky, spreje nebo spoty, které se aplikují do kůže na krk a zde se postupně uvolňují.

Odchov:Chceme- li mít štěňata, musíme se seznámit s pejskem i s páníčky. Zde musíme i hledat, není zde doporučováno krytí v příbuzné linii do třetího kolene.Dále se doporučuje spíše odvézt fenu do domácího prostředí psa. Kryje se přibližně mezi 11 – 14 dnem. Březí fena by měla mít v prvních týdnech březosti přibližně stejnou porci jako před tím. Přibližně od 5.týdne bychom měli zvýšit asi tak o jednu třetinu příjem stravy.
Měla by obsahovat hlavně dostatek kalcia. Březost trvá 58 – 72 dnů. Na dobu porodu bychom měli zajistit pro fenku klidné a teplé místo, nejlépe nějakou bedýnku. U porodu by měla mít fena zajištěn klid, teplo a případně jen přítomnost páníčka, kdyby bylo potřeba zasáhnout při porodu. V budou štěńata první týdny. Musíme dát pozor, aby nevylezla z bedny a nezalezla někam ,k de by se mohla zaklinit či prochladnout, či je ohrozit třeba jiný domací mazlíček.

Štěňata

začínají od třetího týdne přijímat mimo mateřského mléka i jinou stravu. Nejdříve se začíná na mléku s piškotama, kaši , namočenými granulemi a pak již v šesti týdnech mohou přijímat již suché granule.

I fena ještě ve fázi kojení musí mít stále zvýšený příjem vápníku.
Fena by měla mít naposledy štěňata ve věku osmi let.

Senioři:Pro starší pejsky musíme mít pochopení. Celý život nám dělali radost a službu, tak je pro to nesmíme odkopnout. Měli bychom jim zajisti zázemí, dostatek pohybu, ale né nadměrnou zátěž, vzhledem k jejich možnostem. A hlavně kvalitní stravu.Na trhu je dostatečný výběr krmiva pro naše psí seniory.

Strava: Na trhu je velký výběr krmiv.Je zde možno vybírat z masových konzerv po granule. Také se prodávají i mražená masa pro domácí zvířata. Dále je i spousta pochutin a odměn- sušenky,čokoládičky, salámky a žvýkací kostičky na čištění zubů.Lidská strava není vhodná pro naše pejsky, jelikož obsahuje spoustu soli a koření. Také není moc vhodné měnit stravu. Je lepší stále krmit granulemi nebo jen konzervami.

Specifikace plemene

ZEMĚ PŮVODU: Německo

POUŽITÍ: Lovecký pes – práce na povrchu a pod zemí

KLASIFIKACE FCI: Skupina 4 Jezevčíci S pracovní zkouškou

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED.

Jezevčík jako takový (der Dachshund, Dackel, Teckel) je znám od středověku. Z brakýřů byli postupně vyšlechtěni psi vhodní zejména pro lov pod zemí. Z těchto nízkonohých psů vykrystalizoval jezevčík, který je uznáván jako jedno z nejvšestrannějších lovecky upotřebitelných plemen. Vykazuje rovněž vynikající výkony na povrchu – například na lovech s využitím hlasitosti na stopě, při naháňkách a práci na barvě.
Nejstarším chovatelským spolkem pro jezevčíky je Německý klub chovatelů jezevčíků (der Deutsche Teckelklub 1888 e.V.) založený roku 1888. I když jsou i jiné zmínky : Psi s dlouhým tělem a krátkými nohami byli zobrazováni na stěnách chrámů ve starém Egyptě a kamenné a hliněné sošky jezevčíkům podobných psů byly nalezeny v Mexiku,Řecku, v Peru a v Číně.Někteří odborníci pokládají jezevčíka za plemeno čistě teutonské,protože pozůstatky psů připomínajících jezevčíky byly vykopány v některých římských osadách tehdejší Germánie.

Jezevčík se již po desetiletí chová ve 3 různých velikostech (jezevčík standardní, jezevčík trpasličí a jezevčík králičí) a ve 3 různých druzích osrstění (krátkosrstý, drsnosrstý a dlouhosrstý).

CELKOVÝ VZHLED:

Nízká, krátkonohá, protáhlá, ale kompaktní stavba těla, silně osvalená, se směle vyzývavým držením hlavy a pozorným výrazem obličeje. Celkový výraz je typický pro příslušné pohlaví. Přestože má v poměru ke dlouhému tělu krátké končetiny, je velmi pohyblivý a hbitý.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:

S odstupem od země odpovídajícím zhruba jedné třetině výšky v kohoutku má být délka trupu v harmonickém poměru ke kohoutkové výšce - zhruba 1 ku 1,7 až 1,8.

CHOVÁNÍ/CHARAKTER (POVAHA):

Přátelské povahy, ani bázlivý, ani agresivní, s vyrovnaným temperamentem. Náruživý, vytrvalý a hbitý lovecký pes s jemným nosem.

HLAVA: Protáhlá, při pohledu shora a ze strany stejnoměrně se zužující až k nosní houbě, avšak ne špičatá. Výrazně utvářené nadočnicové oblouky. Čenich a nosní chrupavky dlouhé a štíhlé.

MOZKOVNA:

Lebka: Spíše plochá, pozvolna přecházející v lehce klenutý hřbet nosu.
Stop: Jen naznačený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: Dobře vyvinutá.
Morda: Dlouhá, dostatečně široká a silná. Mordu může pes doširoka otevřít, dosahuje až do úrovně očí.

Čelisti/zuby: Silně vyvinutá horní a dolní čelist. Nůžkový skus, pravidelný a těsně uzavřený. V ideálním případě plnochrupý se 42 zuby podle zubního vzorce, se silnými, přesně do sebe zapadajícími špičáky.

Pysky: Pevně přilehlé, dobře kryjící dolní čelist.
Oči: Středně velké, oválné, dobře široce posazené, s jasným, energickým a přece přátelským výrazem, nikoli pichlavé. Barva zářivě tmavě červenohnědá až černohnědá u všech barev psů. Skelné, rybí nebo perleťové oči u skvrnitých psů nejsou žádoucí, avšak mají se tolerovat.

Slechy:
Vysoko, ne příliš vpředu nasazené, dostatečně, avšak ne přehnaně dlouhé, zaoblené, pohyblivé, předním okrajem přiléhající těsně k líci.

KRK: Dostatečně dlouhý, svalnatý; pevně přilehlá kůže na hrdle; lehce klenutá šíje, krk volně a vysoko nesený.

TRUP:

Horní linie z profilu: Harmonicky probíhající od šíje až k lehce spadající zádi.
Kohoutek: Výrazný.
Hřbet: Za vysokým a dlouhým kohoutkem v průběhu následujících hrudních obratlů probíhající rovně nebo lehce skloněný dozadu. Pevný a dobře osvalený.
Bedra: Silně osvalená, dostatečně dlouhá.
Záď: Široká a dostatečně dlouhá, lehce spáditá.
Hruď: Prsní kost dobře utvářená a tak silně vystupující, že se na obou stranách tvoří lehké dolíky. Hrudní koš je při pohledu zepředu oválný, při pohledu shora a ze strany prostorný, umožňující plný vývoj srdce a plic; žebra dosahují daleko dozadu. Při správné délce a úhlení lopatky a pažní kosti zakrývá přední běh při pohledu ze strany nejnižší bod linie hrudníku.
Spodní linie a břicho: Lehce vtažená.
PRUT: Ne příliš vysoko nasazen, nesený v prodloužení hřbetní linie. V poslední třetině prutu je přípustné nepatrné zakřivení.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINA:
Obecně: Silně osvalená, dobře zaúhlená; při pohledu zepředu suché, rovně postavené přední běhy o dobré síle kostí s tlapami směřujícími přímo vpřed.
Lopatky: Plasticky osvalené. Dlouhé a šikmo uložené lopatky, těsně přiléhající k hrudnímu koši.
Rameno: Stejné délky jako lopatka, postaveno k ní téměř v pravém úhlu, se silnou kostí a dobře osvalené, přiléhající k žebrům, ale volně pohyblivé.
Loket: Ani vbočený, ani vybočený.
Předloktí: Krátké, avšak tak dlouhé, že odstup od země činí asi jednu třetinu kohoutkové výšky. Pokud možno rovné.
Zápěstí: Zápěstní klouby jsou vůči sobě postavené poněkud blíže u sebe, než klouby ramenní.
Záprstí: Záprstí nemá při pohledu ze strany ani stát strmě, ani nápadně směřovat dopředu.
Přední tlapy: Prsty těsně přiléhající, dobře klenuté, se silnými, odolnými a pružnými polštářky a krátkými a silnými drápy. Pátý prst nemá žádnou funkci, avšak nesmí být odstraněn.

PÁNEVNÍ KONČETINA:
Obecně: Silně osvalená, v dobrém poměru k hrudní končetině. Kolenní a hlezenní klouby silně zaúhleny. Zadní běhy rovnoběžné, ani úzce, ani široce od sebe postavené.
Stehno: Silně osvalené a má být dobré délky.
Koleno: Široké a silné s výrazným zaúhlením.
Holeň: Krátká, stojící přibližně v pravém úhlu ke stehnu, dobře osvalená.
Hlezno: Silně šlachovité a suché.
Nárt: Poměrně dlouhý, vůči bérci pohyblivý, lehce dopředu zahnutý.
Zadní tlapy: Čtyři těsně přiléhající prsty, dobře klenuté. Plně spočívající na silných polštářcích.

MECHANIKA POHYBU:

Pohyb má být prostorný, plynulý a s kmihem; hrudní končetiny za pohybu dosahují daleko dopředu a pohybují se nízko u země; se silným posunem a s lehce pružícím přenosem na hřbetní linii. Prut má být přitom nesen v harmonickém prodloužení hřbetní linie, lehce spáditě. V akci vykračují přední i zadní končetiny souběžně.
KŮŽE: Pevně přiléhající.

OSRSTĚNÍ:

KRÁTKOSRSTÝ
SRST:
Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající, pevná a tvrdá, bez neosrstěných míst.
PRUT:
Jemně, plně, ale ne příliš bohatě osrstěný. Poněkud delší pesíky na spodní straně prutu se nepovažují za vadu.

BARVA:

a) Jednobarevní:
Červená, červenožlutá, žlutá, všechny odstíny s černou příměsí nebo bez ní. Přednost je třeba dát čisté barvě a červenou je třeba posuzovat jako hodnotnější než červenožlutou nebo žlutou. Patří sem i psi se silnou příměsí černé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Nos a drápy černé, červenohnědá je také přípustná, ale není žádoucí.

b) Dvoubarevní:
Sytá černá nebo hnědá, obě s rezavohnědými nebo žlutými odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraji slechů, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany ocasu. Nos a drápy u černých psů černé, u hnědých psů hnědé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Příliš silně rozšířené pálení je nežádoucí.

c) Skvrnití (tygrovaní, žíhaní):
Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá). Žádoucí jsou nepravidelné šedé ale také béžové skvrny (nežádoucí jsou velké plotny). Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Barva žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy jako u jednobarevných a dvoubarevných.

VELIKOST A HMOTNOST:

Jezevčík:
Obvod hrudníku přes 35 cm. Horní hranice hmotnosti u fen je 9.0 kg, u psů 9,5 kg.

Jezevčík trpasličí:
Obvod hrudníku přes 30 až do 35 cm, ve stáří minimálně 15 měsíců.

Jezevčík králičí:
Obvod hrudníku až do 30 cm, ve stáří minimálně 15 měsíců.

VADY: Každou odchylku od výše uvedených bodů je nutno považovat za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky. Při hodnocení se na zuby M3 (3. stoličky) nebere zřetel. Chybění dvou P1 (1. třeňový zub) se neposuzuje jako vada. Jako vada se posuzuje chybění jednoho P2 (2. třeňový zub), pokud kromě M3 nechybí žádné další zuby, stejně tak odchylka od korektně uzavřeného nůžkového skusu, jako je například klešťový skus.

TĚŽKÉ VADY:

- Slabá, vysokonohá nebo při zemi se ploužící postava

- Jiné vady chrupu, než které jsou popsané mezi vadami popř. vylučujícími vadami.
- Skelné oči u jiných než skvrnitých psů.
- Zašpičatělé, silně svraštělé slechy.
- Tělo zavěšené v ramenou.
- Pronesený hřbet, kapří hřbet.
- Slabá bedra.
- Silně přestavěný pes (Záď stojí výše než kohoutek).
- Příliš slabý hrudník.
- Slabiny vtažené jako u chrta.
- Špatně zaúhlená hrudní a pánevní končetina.
- Slabá, málo osvalená pánevní končetina.
- Kravský postoj, sudovitý postoj.
- Dovnitř, nebo příliš ven vytočené tlapy.
- Natažené prsty.
- Těžkopádná, neohrabaná, kolébavá chůze.

OSRSTĚNÍ:

- Příliš jemná, řídká srst. Neosrstěná místa na sleších (kožené uši), jiná neosrstěná místa.

- Příliš hrubá, dlouhá srst.
- Kartáčovitý ocas.
- Částečně nebo v celé délce neosrstěný prut.

VYLUČUJÍCÍ VADY: - Velmi bázlivá nebo agresivní povaha.
- Předkus, podkus, zkřížený skus.
- Chybné postavení špičáků dolní čelisti.
- Chybění jednoho nebo více špičáků nebo jednoho nebo více řezáků - Chybění jiného premoláru nebo moláru. Výjimky: Mezi vadami vyjmenované 2× P1, případně 1× P2 bez ohledu na M3.

- Odsazený hrudník.
- Veškeré vady prutu.
- Velmi volné lopatky.
- Překlubování v zápěstním kloubu.
- Černá barva bez pálení; bílá barva s pálením nebo bez pálení. Jiné zbarvení než vyjmenované mezi barvami.

Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí plně v šourku.

Zajímavosti

Počítače

- Word kurz - Excel kurz - HTML ( základy )

Chovatel - psi

- seriál výcvik psa - canisterapie - retriever - irský vlkodav - jezevčík - akita inu

Sport

- lyže, carving - snowboard