![]() | Než si pořídíte králíčka |
2. | První dny a týdny |
3. | Výchova a ochočení králíka |
Než si pořídíte králíčka, přečtěte si stručný přehled pro a proti, které vám ve vašem rozhodování, zda králíčka do bytu ANO nebo NE, velmi pomůžou :
Králíček je společenské zvíře. Když se mu člověk od malička věnuje, je velmi pravděpodobné, že si na něj snadno zvykne a bude vyhledávat jeho společnost. Bude sám přicházet pro pohlazení, nechá se chovat jako miminko, bude páníčka olizovat jako nejupřímnější projev lásky, bude za ním po bytě všude běhat. Protože nevydává žádné hlasité zvuky (jako např. pejsek nebo papoušek), je to tichý nenápadný kamarád. Aktivní je spíše ve dne, v noci většinou spí.
Králíček je čistotné zvíře, vhodné pro chov v bytě. Je schopný naučit se chodit vykonávat potřebu na jedno místo - např. na kočičí záchod (s pro něj vhodnou podestýlkou - např. granulemi Cat´s Best universál, Mikešem apod.). Záchod je třeba včas čistit – podle velikosti králíčka cca denně nebo ob den. Když králíčkovi čistota záchůdku nevyhovuje, umí to dát najevo (vyhrabe ho, nebo vykoná potřebu vedle apod.).
Králíčka jde s nadsázkou přirovnat k pejskovi. Výhodou je, že se nemusí venčit jako pejsek a přesto se jako pejsek často chová. Je možné ho dobře vychovat, naučit ho čistotnosti, naučit ho přiběhnout za zavolání nebo zamlaskání, rád se přijde přitulit a pomazlit, i když je zvědavý, co máte v talíři za dobroty, nestojí u vašeho stolu s úpěnlivýma očima :
Králíček má rád řád a je schopen respektovat určitá pravidla. Naučí se, že v kuchyni (v lednici či spíži) je jídlo. Spojí si určité zvuky s konkrétní činností a to ať je to zvuk, který má příjemný výsledek (zvuk odemykání = někdo přichází, je třeba ho přivítat, šustění pytlíku = dostanu něco dobrého) a nebo nepříjemný (zvuk vysavače = budu muset utéct, nebo mě ta potvora vysaje apod.). Králíček dokáže např. i poznat, že když se někdo obléká znamená to, že brzy odejde. Také je schopen si zapamatovat, že občas cestuje s vámi ve své přepravce a když ji nachystáte, reaguje na ni - dle toho, zda cestování má rád nebo nemá - nadšeně nebo úzkostlivě.
Králíček je docela inteligentní zvíře a je možné ho do určité míry vychovat. Je i možné naučit ho, aby přiběhl na zavolání (reagoval na své jméno) nebo na zamlaskání zvlášť, když ho potom odměníte nějakým mlsem. Když dělá něco, co nesmí, existuje způsob, jak mu to vysvětlit. Stačí několikrát rychle za sebou zatleskat a při tom zvýšeným hlasem říci „NE NE NE!“ nebo „FUJ!“. Králíček samozřejmě nerozumí konkrétním slovům (příkazům), ale pozná negativní tón v hlase. Pokud toto napomenutí zabere, je třeba ho pochválit „HODNÝ“ klidným tichým hlasem a jemně ho pohladit na hlavičce a třeba se i usmát.
Králíček je společenské zvíře. Když se mu člověk od malička nevěnuje a králíček tráví sám dlouhé dny v
kleci (nebo puštěný na volno bez dozoru a výchovy) může se stát, že si na
člověka nezvykne a bude se ho dokonce bát. Nebo že taky vyroste jako "dříví v
lese". Když bude puštěný po bytě, aby se proběhl a bude se bát člověka, nebude
možné chytit ho a umístit zpět do klece. Bude v to v podstatě takový čertík
individualista.
Může se stát, že když bude králíček celý den sám doma, bude
se nudit, tak bude spát přes den. Večer a v noci bude chtít vybít nashromážděnou
energii. Když bude zavřený v kleci, bude celou noc třeba hrabat nebo kousat
mříže, lomcovat s klecí. Když bude volně, bude běhat po bytě... Prostě se
nevyspíte. Je ideální spát v jiné místnosti, než kde bydlí králíček. A pokud to
nejde jinak a musíte spát se svým králíčkem v jedné místnosti, je potřeba ho od
mala opravdu vychovávat - dávat najevo, co s mí a co nesmí. Jinak, než reakcí od
vás na své chování, si to neuvědomí.
Králíček je mimořádně čistotné zvíře, vhodné pro chov v bytě. Jestli se zanedbá výchova,
nebo prostě narazíte na „prasátko“, je možné, že si bude čůrat a bobkovat po
celé kleci nebo dokonce po celém bytě a naprosto bude ignorovat připravený
záchod. Když ho nebude úplně ignorovat, bude ho třeba neustále vyhrabávat a
dělat binec v okolí.
V případě, že je králíček čistotný, může se jeho
chování změnit v pubertě (cca 6 měsíců). Hormony dělají divy. Samečci i samičky
(!!!) mohou začít značkovat náhle byt v horším případě močí (v lepším případě
zanechávají malé nenápadné kapičky po bytě nebo příp. na majiteli :o), v tom
horším stříkají moč po zdech do netušených výšek). V lepším případě budou
zanechávat značkovací bobky v divokých obrazcích různě po bytě.
V období
puberty se u králíčka začnou projevovat (více či méně, až neznatelně, případně
vůbec – je to individuální) sexuální choutky. Probíhá to různě. Někteří králíčci
jen překypují něhou a tíhnou v tomto období k majiteli. Další pouze krouží
rozrušeni kolem nohou, nebo se po nohách či rukách vrhají a jako pejsci
obšťastní páníčka kopulačními pohyby. Občas může toto milostné drama doprovázet
lehké kousnutí (milostné) nebo štípnutí zoubky. U samečka se v případě
nesnesitelně intenzivních sex. choutek může přistoupit ke kastraci (která ovšem
ne vždy úplně utlumí pudy). U samičky není kastrace tak „jednoduchým“ zákrokem.
Ideálním řesením je umožnit králíčkovi přirozenou „úlevu“ v podobě králičí
nevěsty či ženicha.
Králíčka jde s nadsázkou přirovnat k pejskovi. To také znamená, že potřebuje určitou pozornost. Člověk se mu musí denně věnovat, poskytnout mu výběh a být s ním v intenzivním kontaktu. Podle mého názoru je hodina denně v případě, že je králíček celý den sám doma, naprosto nedostatečná. Králíček se nesmí cítit osamělý, protože tím velice trpí. Zároveň je nutné, denně mu vyměnit vodu, seno a dát nažrat. Samozřejmostí je čištění záchodu apod. Nejnutnější péče zabere minimálně 15 min denně když nepočítáme čas, který králíčkovi věnujeme v podobě her atd. Pokud jste často z domu a nemůžete se mu věnovat dostatečně, je dobré mu hned nebo časem pořídit kamaráda/kamarádku. Králíček je velmi společenské zvíře a celodenní osamělost ho velmi trápí.
Králíček má rád řád a je schopen respektovat určitá pravidla. Ne každý
králíček si lehce zvyká na změny. Někteří králíčci mohou náhlé změny prostředí -
víc lidí v okolí, jiná zvířata apod. - považovat za nesmírně stresující. Stres
může být pro králíčka smrtelně nebezpečný. Hodně záleží na povaze králíčka, na
jeho důvěře k vám a vašemu vzahu k němu - někteří změny v okolí ustojí, jiní s
tím mají veliký problém.
Přemístění klece, přestavění vybavení nebo změna
typu podestýlky může být překvapivým problémem. I třeba přemístění záchůdku bude
králíček pravděpodobně ignorovat a stále bude chodit dělat svou potřebu na
místo, kde byl zvyklý. Králíčci jsou co se týče jejich teritoria, zvyklostí a
potřeb velmi konzervativní a jen tak nějakou změnu nepřijmou. .
Králíček je docela inteligentní zvíře a je možné ho do určité míry vychovat. To znamená, že je
možné naučit ho, aby přiběhl na zavolání (reagoval na své jméno) nebo na
zamlaskání zvlášť, ale neznamená to, že vás bude poslouchat jako pes. V období
puberty (cca 6 měsíců) se může povaha králíčka změnit k horšímu. Z hodného
tvorečka se stane anarchista, který začne porušovat zavedené zvyky.
Většina králíčků má tendenci (dříve či později) prozkoumat v bytě, co se dá. Během
průzkumů narazí na neodolatelně zajímavá lákadla, jakými jsou např. kabely,
boty, nábytek, koberce, květiny... Králíček se však nespokojí s pouhým pohledem,
ale chce si občas tyto předměty pořádně „osahat“ a to zoubkama. Něco lze
odnaučit, něco nikdy. V případě, že králíčkovi denně umožníme výběh, což
považujeme za naprosto nutné, musíme počítat s tím, že i přes nepřetržité
sledování králíčka se může stát, že něco okouše a zničí... Kolik toho bude
záleží na tom, jaký je ničitel od přírody, jak ho vychováte, ale také kolik mu
toho necháte v cestě :o).
Každý králíček je v podstatě jedinečná osobnost.
Existují hodní a čistotní
králíčci, které není potřeba vůbec vychovávat a králíčci, kteří jsou celoživotní
prasátka a zlobidla přes přísnou a důslednou výchovu od
narození...