Flétna - témata:

	Úvod, historie flétny
2.	O nástroji
3.	Hmaty a tóny

Stručná historie a vývoj nástroje - flétny

Úvod, historie flétny

Ivana Rukavičková, 2007
(seznam zdrojů a použité literatury je uveden v závěru seriálu)

Flétna je jedním z nejstarších dechových nástrojů lidské civilizace. Byla známa již starým Egypťanům, Řekům a Římanům. Dokazují to i archeologické výzkumy. Jako materiálu k výrobě fléten bylo používáno nejrůznějších dutých dřevin, bambusu nebo kostí. Nejstarší známá vyobrazení předchůdců zobcové flétny pocházejí z 11. - 13.století. Původně byla z jednoho kusu dřeva, později se rozdělila ve tři části.

Podélná flétna byla zdokonalena v 15. – 17. století. Z té doby již známe celou rodinu zobcových fléten, od diskantové až po basovou. Tehdejší flétny byly vrtány válcovitě, což jim dávalo zvučné hloubky, ale malý rozsah. Jako oblíbený hudební nástroj se renesanční flétna objevuje v celé Evropě od Anglie přes Německo až po Itálii.

Zobcové flétny, především flétna altová, popř. sopraninová, dosáhly svého největšího rozkvětu v 16. století. Proti renesanční flétně má barokní nástroj řadu technických vylepšení. Zužující se vrtání jí rozšířilo rozsah přes dvě oktávy a dvojdírky pro poslední dva tóny přidaly další chromatické tóny. Flétna také získala typický barokní vzhled a výrobky barokních nástrojářů jsou dodnes působivými výtvarně uměleckými díly. Touto proměnou procházela flétna od poloviny 17. do počátků 18.století. Nejčastější hudební formy psané pro zobcové flétny byly sonáty a triové sonáty, s doprovodem pro basso continuo. Neméně početnou skupinu tvoří koncerty pro sólovou zobcovou flétnu a orchestr. Mezi autory píšící pro zobcovou flétnu patří například Daniel Purcell,Henry Purcell, J.Ch. Pepush, J.Ch. Pez, J.S. Bach, G.Ph. Telemann, G.F. Handel, A. Vivaldi, Benedetto Marcello, G. Finger či J.J.Quantz.

Do poloviny 18.století byly zobcové flétny vysoce ceněny v celé Evropě, ale brzy nastal pokles její obliby. Flétna náhle mizí z hudební praxe na více než 150 let. Příčinou jejího zániku byla především malá schopnost dynamických odstínů a matný, jednotvárný tón, který se v rostoucím orchestru nemohl příliš uplatnit. Průkopníkem znovuzrození zobcové flétny byl Angličan Edgar Hunt, který napsal obsáhlou knihu Zobcová flétna a její hudba a založil první školu hry na zobcovou flétnu v roce 1935 v Londýně, která funguje dodnes. Do 60.let 20.století se zobcová flétna začala masově používat při hudební výchově a později nastal posun k profesionálnímu chápání tohoto nástroje. V dnešní době se flétna uplatňuje především při interpretaci staré hudby v původním nástrojovém obsazení, ale pronikla také do soudobé "klasické" a avantgardní hudby, jazzu i popu.

V Čechách pomohl flétně muzikolog Miloslav Klement, který vydal Školu hry na altovou zobcovou flétnu I. a II., podle které se dnes většinou vyučuje na ZUŠ. Později se na domácí scéně objevil první profesionální sólista - Jiří Stivín. Jeho snahou bylo prosadit výuku zobcové flétny, jako samostatného oboru, na Konzervatoři a HAMU v Praze. bohužel se mu to nepodařilo a tak flétnu prosazoval jinak: koncertoval, natočil několik CD a především začal pořádat kurzy hry na zobcovou flétnu. Mezitím se v oblasti hudební výchovy začal prosazovat program prof. Václava žilky - "rodinné hraní pro zdraví" a "metodika" Ladislava Daniela. V několika posledních letech, se začal výrazně prosazovat v oblasti pedagogiky Jan Kvapil, který svojí ženou Evou Kvapilovou vydali a stále připravují novou řadu učebnic pro sopránovou zobcovou flétnu určenou pro ZUŠ, založenou na moderní metodice výuky hry, tzv. Flautoškolu 1. a 2.díl ,Manželé dále pořádají po celé ČR víkendové kurzy - určené především pro pedagogy.