Sešit, list, buňka

Sešit

Každý ze sešitů, s kterým budete pracovat je samostatným souborem. Termín Sešit se v Excelu používá z důvodu vizuální analogie se školním sešitem - každý sešit v Excelu má taky několik listů, mezi kterými můžete listovat pomocí záložek ve spodní části okna.

Nový sešit je možné otevřít volbou z hlavního menu Soubor - Nový, nebo stiskem klávesové zkratky Ctrl+N.

Nový sešit můžete založit také pomocí některé ze šablon, které jsou součásti standardní instalace Excelu. Šablony jsou již připravené některé řešiní a vzory. N tyto šablony se dostanete ze standardní nabídky Soubor - Nový a z podokna úloh vyberte volbu - V mém počítači.

List

Jak již bylo výše řečeno, každý sešit obsahuje 1 až libovolný počet listů. Každý nový sešit obsahuje automaticky 3 základní listy nazvané List1, List2, List3.

Jednotlivé listy můžete podle svého přání libovolně přejmenovat pomocí hlavního menu Formát - List, nebo stiskem pravého tlačítka myši nad záložkou listu ve spodní části okna, čímž vyvoláte kontextovou nabídku se základními příkazy. Tato kontextová nabídka vám také umožní přidat nový list, nebo případně nějaký již existující smazat.

Přemístit list na jiné místo v záložkách můžete jeho uchopením (stisk levého tlačítka myši nad záložkou) a přemístěním na určené místo.

Buňky

Každý list se zkládá z jednotlivých buněk. Nejeden začínající uživatel se zhrozil, když se poprvé setkal s listem excelu, do kterého se pokuušel běžným způsobem něco zapsat, ale program se choval pro něj dost nepochopitelně.

Nejdříve je třeba si uvědomit, že Excel není prioritně určen k práci s texty, ale k práci s tabulkami, čísly a seznamy. Z toho také vychází rozčlenění pracovní plochy na malé úseky - buňky, kam může uživatel pohodlně ihned zapisovat data do kterékoliv buňky, umístěné na libovolném místě listu.

Adresa buňky

Buněk je na listu velké množství, a aby bylo možné s nimi pracovat, má každá buňka svoji jedinečnou adresu. Proto informace o umístění každé buňky obsahuje sloupec ve kterém se buňka nachází ( písmena A,B,...) a řádek (čísla řádků 1,2,3...atd.), čímž je její poloha jednoznačná. Tato adresa může být relativní, nebo absolutní. I když vy butete pracovat ve většině s relativní adresou , níže vysvětlím rozdíly.

Relativní adresa buňky
- má tvar např. D2 ( sloupec+řádek).
Relativní adresa se vztahuje na umístění a vztahy jednotlivých buněk k sobě navzájem. Pokud bude např. buňka A1 bude mít nějaký vztah k buňce A2, ve skutečnosti si A1 bude pamatovat, že má něco společného s buňkou A2, umístěnou o jeden řádek pod ní, a že tato buňka je ve stejném sloupci.
Pokud tyto 2 buňky společně přemístíte do jiné části listu, stále si bude první buňka pamatovat, že jeden řádek pod ní leží její kamarádka. Po přemístění na jiné místo samozřejmě už adresa těchto buněk bude jiná, (buňky budou patrně na jiném řádku i v jiném sloupci), ale vztahy mezi nimi zůstávají stejné.


Absolutní adresa buňky

- zapisuje se přidáním znaku "$" před absolutní část údaje adresy.
Na rozdíl od relativní adresy, se absolutní adresa vztahuje k jednomu danému bodu nula. Buňka A1, mající vztah k jiné buňce např. $A$2 , se nebude pamatovat vzájemnou vzdálenost obou buněk, ale ale bude vědět, že její kamarádka buňka $A$2 leží v nějaké poloze od začátku tabulky. Kamkoliv přemístíte buňku A1, vždy bude odkazovat na jedno konkrétní místo $A$2 - to je hlavní rozdíl oproti relativnímu zápisu adresy. Absolutní adresy zcela jistě nebudete na počátku svého seznamování s Excelem potřebovat, ale později se vám jejich využití může hodit.
Pozn.: znak "$" vložíte do textu i stiskem kombinace kláves levého Alt+36.

Př. adresace buněk:
$D$2 ... sloupec i řádek je zadán absolutně
$D2 ..... sloupec je zadán absolutně a řádek relativně
D2........ oba údaje jsou relativní