1.	Úvod - pořízení štěněte, jméno	11.	Překážky
2.	Obojek, vodítko, první vycházky	12.	Stopování -lomy
3.	Nácvik přivolání I.	13.	Odložení psa II.
4.	Štěkání		Vysoká kladina ( žebřík )
5.	Aport	15.	Stopovací vodítko
6.	Pachová práce I. , povel hledej	16.	Nácvik povelů před psovodem
7.	Ovladatelnost na vodítku, poslušnost	17.	Vysílání psa do určeného směru
8.	Pachová práce II, stopa	18.	Příkop
9.	Odložení I., střelba	19.	Cizí stopa
10.	Nácvik přivolání II.	20.	Speciality

Obrníme se nyní trochu trpělivostí a přistoupíme k nácviku vysoké kladiny, v pejskařském slangu zvané prostě žebřík. Než však přistoupíme k samotnému žebříku, vyhlédneme si v okolí všechna možná i nemožná schodiště a schody a budeme se psem tyto chodit nahoru i dolů, pěkně pomalu a na vodítku. Až nám to půjde dobře, upravíme si na cvičáku výšku žebříku tak, abychom na psa pohodlně dosáhli, a můžeme začít.

Psovod se psem na vodíku a na hladkém obojku se zastaví asi jeden krok před žebříkem. Na povel "vpřed" se psovod se psem rozejde a snaží se, aby pes předníma nohama došel co nejvýše na žebřiny. Zadní nohy většinou začnou tápat anebo se propadávat. Pravá ruka psovoda drží psa těsně u obojku a levá ruka staví nohy na žebřiny. Bude-li pes stát všemi čtyřmi na žebřinách, necháme jej chvíli uklidnit a pak za povelu "vpřed" a za mírného tahu pravou rukou se snažíme o to, aby pes sám některou přední nohou nakročil na další žebřinu. Nemá-li se k tomu, opět pomáháme rukama stavět nohy psa.

Se vzrůstající výškou bude vzrůstat i nervozita psa. Uklidňujeme ho především hlasem, protože ruce hlídají nohy psa a psovod se musí zcela soustředit na to, aby pes neseskočil. Tímto způsobem postupujeme až ke spojovacímu prknu. Stále dbáme na to, aby nohy psa byly kladeny přesně tak, jak pes přirozeně chodí.

I po prknu necháme psa postupovat klidně a nepospícháme. Prkno už pes zná z kladiny a měl by se na něm uklidnit. Stejně pomalu sestupujeme po jednotlivých příčkách dolů. Zvláště v závěrečné fázi postupu hlídáme psa, aby se nenaučil seskakovat.

Po překonání žebříku následuje pochvala, volno a případně hra s aportem. Tento postup zopakujeme zpočátku asi 3x, podle toho jak cvik psovi jde. Při každém dalším pokusu se snažíme postup malinko zrychlit. Zrychlování však nesmí být na úkor přesnosti. Dbáme na to, aby pes nechodil po postranicích a aby se nesnažil po stupních skákat. Při tomto nácviku může též pomoci kolega, kterého pes zná, a zatímco psovod pobízí u hlavy psa k postupu dopředu, pomocník staví nohy psa na stupínky.

Některým psům nedělá žebřík problémy, zpravidla čím menší plemeno tím lépe žebřík chodí. Jiní psi stráví na žebříku hodiny práce, než je cvik perfektní. V pozdějších fázích nácviku přestáváme psu dávat oporu a záměrně jej necháme, aby si některé svízelné situace vyřešil sám. Psi zvyklí na stálou pomoc psovoda zůstávají při propadnutí nohy bezradní a čekají na pomoc. Naopak psi dobře vedení a naučení se dotáhnou a žebřík dokončí sami, bez cizí pomoci.

Jestliže si je pes na nízkém žebříku jistý, zvyšujeme postupně nářadí až do předepsané výšky dvou metrů a sklonu náběhových žebříků 45 stupňů. Dopilovat si můžeme tuto překážku na normálním žebříku, který přistavíme k nějaké plošině, na které se pes může pohodlně otočit, aby mohl zpět dolů. Sklon i výška žebříku musejí být rozumné, vzhledem k možnému pádu a zranění. Lépe se psu vystupuje nahoru, než sestupuje. Ostatně, zkuste si slézt žebřík z půdy sami "čumáčkem napřed" a uvidíte. Hlavně dejte pozor, abyste neskončili "u Krtků" v předsíni.

Jednou z disciplín, které ve zkušebním řádu pro všestranné psy chybějí, a je to jistě škoda, je vyhledávání lehkých předmětů odhozených v terénu. V kynologickém slangu je nazývána revír-aport. Tento cvik je ve všestranném výcviku psa zcela neprávem opomíjen. Jeho nácvik, a především dokonalé zvládnutí, přispívá ke zdokonalení aportování, zpestřuje možnosti tréninku v pachových pracích a učí psa systematickému postupu terénem, čímž přispívá k jednoduššímu zvládnutí průzkumu terénu při obraně. Dnes se můžeme s tímto cvikem setkat jen při zkouškách ZMP a ZLP. Vzhledem k výše zmíněným výhodám, zařadíme tento cvik do svého tréninku i my.

Připravíme si do kapes 2-3 oblíbené aportovací předměty, vyhlédneme si prostor, nejlépe travnatý, o rozměrech zhruba 30x60 metrů, vezmeme psa k noze a můžeme začít. Vyjdeme středem tohoto prostoru a po ujití cca 5 kroků přidržíme psa za obojek, vyjmeme z kapsy první předmět, upoutáme na něj pozornost psa, a pak jej odhodíme směrem doprava od osy postupu. Těsně před tím, než předmět dopadne na zem, vysíláme pro předmět psa s povelem "revír, aport" a pravou rukou ukážeme do směru odhození. Jestliže pes aport přímo vidí a ihned jej uchopí, chválíme ho "to je hodný, přines". V tomto případě nevyžadujeme od psa přesné předsedání a odevzdání jako u klasického aportu, ale ponecháme celému postupu jakousi živelnost a radostnost. Po odebrání aportu postupujeme obdobně dál, jen s tím rozdílem, že po několika krocích odhazujeme jiný předmět na opačnou stranu.

Takovýto postup práce můžeme zpočátku nácviku zopakovat i 2x denně. Intervaly vypouštění psa od nohy postupně prodlužujeme tak, aby pes dopadlý předmět musel chvíli hledat, jak pomocí zraku, tak za pomoci čichu. Přitom ho můžeme povzbuzovat povelem "hledej aport, hodný".

Asi po dvaceti takovýchto lekcích, což je zhruba týden až deset dní práce, podle času, který tomuto cviku věnujeme, přistoupíme k další fázi. Psa uvážeme na začátku vyhlédnutého prostoru tak, aby na nás po celou dobu postupu viděl. Vezmeme připravené předměty, odstoupíme několik metrů od psa a předměty mu nápadně ukazujeme (nadhazujeme míček, botu, rukavici v ruce). V této chvíli by měl pes netrpělivě štěkat a naznačovat snahu nás následovat. Pak první předmět odhodíme asi 15 metrů od středové osy postupu, popojdeme asi 20 metrů kupředu a odhodíme druhý předmět na opačnou stranu. Stejně postupujeme i u předmětu třetího. Vždy po několika metrech měníme směr odhozu. Potom uděláme čelem vzad a pospícháme ke psovi. Psa odvážeme a za obojek jej přivedeme ke zvolené ose postupu asi na úroveň prvního odhozeného předmětu. Levou rukou držíme psa za obojek a pravou ukazujeme do směru odhození předmětu. Pak psa vypustíme, přičemž můžeme krátce vyběhnout směrem k předmětu s povelem "revír, aport".

Vybíhá-li pes do ukázaného směru, zůstává psovod stát, anebo tak, aby to pes nezpozoroval, couvá až na středovou osu postupu, aby byla vzdálenost mezi psovodem a hledajícím psem co největší. Jestliže pes předmět najde, musí být okamžitě z psovodova pochválení znát, jakou má psovod z úspěšného nálezu radost. Po přinesení psovod předmět psu odebere, krátce psa poplácá, předmět uschová ihned do kapsy a už psa orientuje na směr druhého odhozeného předmětu. Pes se zpočátku snaží spíš objevit uschovaný předmět, ale psovod musí svým chováním usměrnit psa k soustředěnému hledání dalšího předmětu. Děje se tak tím, že psovod vybíhá krátce do směru druhého odhozeného předmětu a opakuje psovi povel "revír, aport, hledej". A opět se snaží psovod udržovat co největší vzdálenost mezi sebou a psem. Jednak proto, aby se pes naučil pracovat samostatně, a pak také proto, aby psa nerušil svým pachem. Najde-li pes takto všechny odhozené předměty, může mu psovod na zpáteční cestě házet za odměnu ten nejoblíbenější.

Psovod i při tomto cviku musí psa bedlivě sledovat, zda jej hledání baví a dělá-li tuto práci rád. Bylo-li by tomu opačně, pak stačí zpočátku vyhledání jednoho či dvou předmětů a celou práci ukončíme. Je též jedno, najde-li pes nejdříve druhý předmět, pak třeba první, a naposledy třetí. Zpočátku to budeme tolerovat, důležitý je především zájem, ochota a rychlý pohyb psa terénem při vyhledávání předmětů.

Je velmi důležité sledovat pozorně činnost psa, abychom poznali, jak dokonale se naučí pracovat s větrem a z jaké vzdálenosti je schopen "chytit předmět do nosu". Také zbytečně psu do práce nemluvíme a povzbuzujeme jej jen v tom případě, že jeho zájem o hledání ochabuje.

Budeme-li s prací psa spokojeni, můžeme přistoupit k další fázi nácviku, a tou je rozmístění předmětů do terénu bez přítomnosti psa. Později můžeme zvolit i členitější terén a dále můžeme cvik zdokonalovat vyhledáváním cizích předmětů, rozházených jinou osobou. Lze též po rozmístění několika lehkých předmětů umístit do terénu předmět těžký, jakým je třeba kufr nebo kolo, apod. Pes tyto předměty samozřejmě neunese, a tak jej můžeme naučit takovéto předměty označovat vyštěkáním.

Sami vidíte, jak je tento cvik rozmanitý a co vše se s ním dá trénovat. Každopádně zde v jednom cviku skloubíme a posilujeme cviky potřebné jak na stopách, tak v poslušnosti a v neposlední řadě i v obraně.