1.	Úvod - pořízení štěněte, jméno	11.	Překážky
2.	Obojek, vodítko, první vycházky	12.	Stopování -lomy
3.	Nácvik přivolání I.	13.	Odložení psa II.
4.	Štěkání	14.	Vysoká kladina ( žebřík )
5.	Aport	15.	Stopovací vodítko
6.	Pachová práce I. , povel hledej		Nácvik povelů před psovodem
7.	Ovladatelnost na vodítku, poslušnost	17.	Vysílání psa do určeného směru
8.	Pachová práce II, stopa	18.	Příkop
9.	Odložení I., střelba	19.	Cizí stopa
10.	Nácvik přivolání II.	20.	Speciality

Naučili jsme svého psa základním polohám sedni, lehni a vstaň u nohy psovoda a nyní se zaměříme na nácvik těchto poloh před psovodem.

Psovod se psem v základním postoji, vodítko má psovod v levé ruce. Psovi zavelí "zůstaň" a udělá krok před psa. Otočí se čelem ke psu (čelem ke psu se točíme podobně jako čelem k masám). Vodítko je mezi psem a psovodem mírně napnuté. Psovod zavelí "lehni" a pravou rukou ze vzpažení připažuje předem, přičemž připažující ruka bere s sebou vodítko a tahem za něj donutí psa k ulehnutí. Pokud by pes nereagoval na tah vodítka, může psovod vykročit proti psu a mírným tlakem pravé ruky na kohoutek psa dosáhnout stejného výsledku. Ulehne-li pes, psovod jej ihned pochválí "tak je hodný lehni" a opět se postaví do pozoru. Po několika vteřinách výdrže může psovod obejít psa, přiřadit se po jeho pravý bok, zavelet "sedni" a tím cvik ukončit, nebo může pokračovat z polohy lehni na další polohu vsedě.

Při nácviku sedni pes leží krok před psovodem, psovod drží napjaté vodítko v levé ruce. Zavelíme psovi "sedni", pravou ruku vzpažíme dlaní vpřed do výše očí. Vzpažující ruka bere mezi palcem a ukazovákem vodítko a mírným trhnutím donutí psa sednout. Pomocným povelem může být mírné vykročení pravé nohy proti psovi. Sedí-li pes, psovod jej opět pochválí a pravá noha se vrací do základního postoje. A opět se může psovod vrátit ke psovi, anebo pokračovat nácvikem vstaň před psovodem.

Při nácviku vstaň pes buď sedí anebo leží krok před psovodem, psovod drží v levé ruce vodítko zkrácené asi na čtyřicet centimetrů, tzn. že levá ruka je mírně vysunuta proti psovi. Psovod zavelí "vstaň", pravá ruka obrácená dlaní proti psu vykoná pohyb, jako by psa ze země zvedal podebráním. Zároveň levá ruka zatáhne lehce za vodítko směrem k psovodovi. Jakmile pes vstává, pravá ruka mu dlaní, spolu s hlasovým povelem "zu", avizuje, že musí stát na místě, bez popocházení.

I zde platí, že pořadí, v němž se polohy střídají, musíme neustále obměňovat, aby se nám nepodařilo vypracovat u psa nežádoucí stereotyp. Půjdou-li cviky před psovodem psovi dobře, můžeme vzdálenost pozvolna prodlužovat. Prozatím stále na šňůře, až později, kdy pes už bude cvičit přesně a nebude dělat chyby, lze od šňůry upustit a cvičit s volným psem.

Dalším cvikem, kterému věnujeme trochu pozornosti, bude plížení. Mnoho psů s ním nebude mít velké problémy, protože vlivem nedůslednosti psovoda si už základy tohoto cviku nechtěně vypracovali. Různé popolézání při odložení psa, ať krátko- či dlouhodobém, se nyní jen podpoří pochvalou a nový cvik je na světě.

Ale tak jednoduché to přece jen nebude. Začneme ze základního postoje. Pes je upoután na vodítku, vodítko má psovod v pravé ruce. Zavelí psovi "lehni", udělá asi půlkrok před něj, otočí se ke psu a sedne si na bobek. Vodítko drží zkráceno na 30 cm v pravé ruce a levá je připravena přitlačovat psa k zemi. Nyní zavelí mírnou intonací "plaz", pravou rukou komíhá zleva doprava před očima psa a zároveň vyvine tah směrem kupředu. Tímto tahem nutí psa následovat vleže couvajícího psovoda. Má-li pes snahu se nadzvedávat, velíme energicky "lehni" (levá ruka pomáhá psa v kohoutku přitlačit) a dále pobízíme psa přívětivým "plaz" k posunu po zemi.

Pro začátek stačí, když nám pes popoleze jen metr nebo dva. Ihned psa velmi pochválíme a dopřejeme mu chvilku volna. K povzbuzení činnosti můžeme v trase plížení rozmístit několik pamlsků a vždy, když pes k pamlsku doplazí, odměnit jej a pokračovat dál. Též lze před psa umístit oblíbený aport a po doplazení jej psovi za odměnu několikrát hodit.

Začínám-li s novým psem tento cvik, ponechávám si začátky většinou na zimu, kdy je sníh, a pak to z mírného svahu jde většinou samo.

Psi se rychleji učí plazit k psovodovi, než vedle něj. Položí-li se totiž psovod vedle psa na zem, ten to většinou považuje za výzvu ke hře, začne do psovoda šťouchat čenichem, lézt mu do cesty a na záda, apod. Tyto nesnáze vynikaly ještě markantněji v době, kdy bylo povinností používat ochranný koš. Týká se to zvláště dívek a mladých psovodů, kteří nemají dostatek sil k usměrnění svého psa. Proto si postupně rozpracujeme plížení k psovodovi až ze vzdálenosti několika metrů, a pak teprve budeme zkoušet, nejdříve v podřepu a poté vleže, plížit vedle psa. Zpočátku můžeme psovi povolit malé legrácky, jako je pokus o válení, apod., ale časem musíme plížení utvrzovat jako každý jiný cvik.

Zkušenost je taková, že feny většinou plazí lépe než psi. Snad jim nepřekáží ten camprlík, kdo ví. Psovod však musí přesně rozlišit, co je snaživé plazení a co ošvindlované s zadečkem příliš vysoko.

A ještě několik poznámek na závěr. Tento cvik by se neměl nacvičovat současně s odkládačkou a se cviky značkování na dálku. Nenechávejte svého psa plazit dlouhé vzdálenosti, neboť plížení v této podobě není pohybem psu příliš přirozeným a může dojít k nepříjemným natažením vaziva končetin. Setkal jsem se i s výrokem, že pes musel plazit za trest. Je to stejný nesmysl, jako dávat psovi za trest kousat. Každý cvik by měl pes dělat pokud možno ve hře, maximálně s nepatrnou dávkou donucení.

Nácvik plížení pod různými překážkami, jakými jsou např. sítě nebo drátové a pletivové tunely, nepopisuji vzhledem k tomu, že jen nepatrná část cvičišť je jimi vybavena.