Nyní se budeme opět věnovat poslušnosti a upevníme si ovladatelnost na vodítku. Do této doby jsme od psa vyžadovali, aby s námi, připnut na vodítko, šel. Ať už na procházku frekvencí nebo do dopravního prostředku. Chůze na vodítku byla do této chvíle živelná, bez vyžadované větší přesnosti. Psa jsme naučili, že musí chodit po levém boku psovoda.
Nyní upřesníme práci natolik, že budeme od psa vyžadovat co nejpřesnější sledování levé nohy psovoda. Zkušební řád nám říká, že tento cvik patří do základní ovladatelnosti a že pes musí pravým ramenem ukázněně sledovat psovoda při chůzi, poklusu, změnách směru pochodu nebo při obratech na místě.
Jako každý, tak i tento cvik začínáme nacvičovat na klidném a nerušeném místě. Psovod se psem v základním postoji, pes nemusí sedět. Psovod drží vodítko v pravé ruce zkráceno na cca 60 cm. Před povelem "k noze" můžeme psa oslovit jménem, ZŘ nám to dovoluje před každým zvukovým povelem. Psovod zavelí "Argo, k noze", tleskne levou dlaní o stehno a vykročí přímým směrem. Pravá ruka reguluje vodítko, levá se volně pohybuje podél těla a pomáhá ovládat vodítko při nepřesné chůzi psa.
Od psovoda se vyžaduje, aby dodržel pravidelný rytmus požadovaného kroku. Krok psovoda nesmí být pomalý, aby pes neměl možnost se loudat a očichávat zem, ani příliš rychlý, aby nechodil psovod podle psa a nenaučil se tak chodit na vodítku on. Psovod se snaží, aby vodítko mezi ním a psem bylo povoleno. Jestliže pes táhne, zavelí psovod "k noze" a trhem za vodítko (může pomoci i levá ruka) usměrní psa do správné polohy.
Nepodmíněný podnět (v tomto případě je to trhnutí vodítkem) musí být vždy o něco silnější než podnět podmíněný (tj. povel "k noze"). Nemá valného významu na psa hulákat povel a urazit si rukou levé stehno a pak mírně zatáhnout za vodítko. Psa musíme naučit, že po podmíněném podnětu (povelu) přijde podnět nepodmíněný (trh), který je pro psa krajně nepříjemný a po čase se mu bude chtít vyhnout. Tím u něj vytváříme správný podmíněný reflex, tj. pes se zařadí k noze.
Zní to možná trochu zašmodrchaně, ale je dobré si to celé ještě jednou přečíst, abychom si uvědomili správnou funkčnost povelové techniky. Zjednodušeně se to dá říci takto: jestliže pes táhne, je třeba po povelu vodítkem trhnout, loudá-li se, zrychlíme po povelu krok anebo jej levá ruka poplácá a povzbudí k rychlejšímu pohybu. Důležité je psa vždy při správném sledování pochválit, tj. přesně ve chvíli, kdy je na tom místě, kde ho chceme mít.
Zpočátku chodíme dlouhé rovné úseky, později zařazujeme protáhlé vlnovky. Bude-li pes chodit slušně i tyto, začneme zařazovat oblouky, kruhy a osmičky. Z těchto tvarů můžeme přecházet na pravoúhlé obraty a na změny rychlosti chůze.
Při obratech vlevo i vpravo nám v okamžicích, kdy je to třeba, pomáhá levá ruka usměrňovat vzdálenost psa od nohy psovoda. Důležitá je tato pomoc zvláště při obratech čelem vzad. Tento obrat provádíme jak za pochodu, tak na místě vždy vlevo přes psa. Působení levé ruky musí být opravdu pomocné a pro psa opěrné, nesmíme vyvolávat touto rukou u psa nepříjemné podněty, jako je tahání za srst či za slabinu. Pes by se po ruce otáčel a brzy by se začal ruky bát, což by se projevovalo bázlivou a ukrčenou chůzí u nohy, a to je pro nás nežádoucí.
U nácviku ovladatelnosti na vodítku dbáme na dobu tréninku. Jeden nácvik by neměl trvat déle, než pět minut. Psa přesné sledování rychle unavuje, neboť musí upravit svůj krok i frekvenci pohybu podle psovoda. Nacvičovat s unaveným a nesoustředěným psem je zbytečně vynaložená práce. Po nácviku ihned dopřejeme psovi volno anebo jej zabavíme hrou s aportem.
Při nácviku ovladatelnosti na vodítku se zpravidla nacvičuje pro zpestření ještě cvik sedni a vstaň. Cvik sedni u nohy psovoda je asi nejznámější a snad i nejjednodušší disciplínou poslušnosti. Popíši jej proto jen pro úplnost, i když jsem přesvědčen, že ho ovládá každý začátečník.
Pes stojí u levé nohy psovoda, psovod drží vodítko v pravé ruce zkráceno na cca 40 cm (tato vzdálenost je závislá na plemeni, které cvičíme). Levá ruka psovoda je volně podél těla. Psovod zavelí "Argo, sedni" a bezprostředně po tomto povelu trhne pravá ruka vodítkem směrem nahoru a současně levá ruka zatlačí na záď psa. Jakmile pes zaujme polohu v sedě, přichází pochvala.
Po několika vteřinách, kdy pes sedí, zavelí psovod povel "k noze" a rozejde se normálním pochodovým rytmem. Po ujití 30-50 m, do nichž můžeme zařadit jeden až dva obraty, zavelí psovod "k noze" a zastaví se. Pes, zvláště z počátku, se nezastaví u nohy přesně, ale má tendenci pokračovat kupředu. Psovod proto usměrní psa k noze a zavelí "sedni", opět s trhnutím vodítka a tlakem na záď.
Tento nepodmíněný podnět (trhnutí vodítkem a zároveň tlak na záď) opakujeme tak dlouho, dokud si pes na daný povel "sedni" nesedne sám. I zde je to otázka individuality. Některý pes si sedá po dvacátém opakování, některý až po padesátém. To však není podstatné. Důležité je, abychom tento nepodmíněný podnět používali tak dlouho, dokud cvik nebude ideální, a pak vždy, kdy pes vlivem uhasínacího útlumu cvik zapomíná. Pamatujme, že opět podmíněný podnět (povel "sedni") musí být slabší než povel nepodmíněný (tj. trh a tlak) a že podmíněný podnět musí vždy předcházet podnětu nepodmíněnému, jinak se kýženého výsledku nikdy nedopracujeme.
Nyní opět trochu srozumitelněji, pro lepší zapamatování. Náš pes si musí v co nejkratší době "uvědomit" a zapamatovat, že po zvukovém povelu "sedni" přijde pro něj nepříjemný pocit v podobě trhnutí vodítka a tlaku na záď, kterému se bude snažit co nejrychleji vyhnout. Bude si proto po našem povelu rychle sedat sám.
Aby se pes naučil vstát na povel, budeme potřebovat nejen při výcviku, ale též na chovatelských akcích, kterými jsou svody, výstavy a bonitace, ale také při denní údržbě psa, jako je česání a kartáčování anebo drobné ošetření. Není nic trapnějšího, než když rozhodčí musí sledovat, jak majitel svého "služebního" psa přesvědčuje k tomu, aby se postavil do svého přirozeného postoje. Psi se různě krčí, sedají si, válejí se po zemi, apod. Protože my chceme mít psa ukázněného a poslušného, naučíme ho tomuto jednoduchému ale potřebnému cviku.
Pes sedí u nohy psovoda, psovod má vodítko v pravé ruce zkráceno asi na 40 cm. Na povel "Argo, vstaň" naznačí psovod pravou nohou jeden krok, jako by se rozcházel, a zarazí se, pravá ruka zatáhne současně vodítko mírně kupředu. Pes v domnění, že se psovod rozchází, vstane, aby pokračoval v chůzi, a zde musí přijít pochvala "tak je hodný vstaň". Je možno přidržet psa pod břichem levou rukou, na kterou je již pes zvyklý z obratů za pochodu.
Většina kynologické literatury doporučuje ústní povel "vstaň" protahovat - "vstáááň". Příliš se mi toto "zpívání" neosvědčilo a proto jej nedoporučuji. Spíš se mi zdá, že toto protahování povelu navádí psa i k protahování, a tím i pomalému provádění, cviku. Ani podkládání ruky pod břicho psa moc nepoužívám, neboť se domnívám, že to není psu příliš příjemné a při provádění cviku se pak přikrčuje. Dbám většinou na to, aby povel "vstaň" byl krátký a znělý, aby vykročení bylo rázné, tah vodítka energický a též okamžité zastavení přesvědčivé. K tomu, aby si pes nesedal, mi poslouží okamžitá pochvala a někdy i pamlsek.
Při pokračujícím nácviku je tah vodítka slabší, nakročení čím dál tím kratší, až přejde jen v jakési pokrčení kolena, které nakonec též zmizí. Nácvik je ukončen, když pes na jediný povel "vstaň" okamžitě zaujme polohu vstoje.
Někteří psovodi používají po povelu "vstaň" i postrčení levé ruky do temene hlavy psa nebo lehké přišlápnutí pravé zadní tlapky levou nohou psovoda. Možná, že i toto vede k rychlejšímu nácviku, ale doporučit to nemohu, neboť jsem to sám nevyzkoušel.
Dalším cvikem poslušnosti, který nám dá možná trochu práce, ale který musíme důkladně propracovat pro jeho časté používání, je cvik lehni u nohy psovoda.
Psovod se psem v základním postoji, tzn. pes sedí u levé nohy psovoda, psovod má opět vodítko zkráceno asi na 40 cm. Psovod zavelí "Argo, lehni", levou rukou mávne před očima psa zpředu dozadu a jakmile se levá ruka dostane nad kohoutek psa, začne na něj tlačit. Pravá ruka táhne vodítkem směrem dolů a šikmo dopředu, zatímco psovod poklekává vedle psa na levé koleno. Pes pod tlakem ruky a tahem vodítka ulehá a my jej okamžitě chválíme "tak je hodný lehni". K udržení psa v této poloze používáme povel "zůstaň".
Dbáme na to, aby tlak i tah byly úměrné stáří psa a aby pes ulehal správně na všechny čtyři nohy. Pokud by to pes považoval za hru a začal by se válet, psovod činnost okamžitě přeruší, zavelí "k noze" a popojde několik kroků dopředu, kde celý cvik zopakuje. Pokud by se nám válení a hraní opakovalo často, je tlak i tah neúměrný, a to buď slabý anebo silný, to je třeba vypozorovat a podle situace se přizpůsobit.
Po několika opakováních se pokouší psovod z kleku vedle ležícího psa postavit. Pokusy psa o změnu polohy do sedu nebo do vstávání regulujeme opakováním povelu a přitlačením levé ruky do správné polohy.
Tlučení psa při povelu levou rukou přes uši, je nešvar odkoukaný od starších psovodů a vede zase jen k tomu, že pes na daný povel zaujímá polohu neochotně a se strachem. Opět u tohoto cviku platí, že veškeré uspěchání se vždy vymstí při dalším výcviku, proto je třeba se vyzbrojit trpělivostí a cvik pozvolna, zato však perfektně, propracovat.