Máme nyní rozpracováno vodění psa na vodítku, zájem o potravu, náš psík už se těší na hru s aportem, můžeme se tedy směle pustit do nácviku pachových prací - do stop. V prvé řadě naučíme svého psa, aby rozuměl povelu "hledej". Aby na tento povel sklonil hlavu k zemi a pomocí svého nejlépe vyvinutého smyslu - čichu - intenzivně hledal. Co že to má vlastně hledat? U nás to budou dvě věci, buďto potrava anebo jeho oblíbený aport.
Nácvik je poměrně jednoduchý. Do igelitového sáčku si vložíme 8-10 kousků nakrájeného opečeného (a tedy voňavého) masa. Velikost kousků je asi 1 cm3. Na procházce si najdeme kousek travnaté louky (není už jistě třeba opakovat, že jsme sami a bez rušivých vlivů, to už víme všichni, že toto prostředí potřebujeme k většině nových cviků) a zde vyndáme sáček s masem. Nebude ani třeba příliš upoutávat psíkovu pozornost, protože na šustění sáčku s pamlsky si všichni psi vypracují obdivuhodný reflex. Vezmeme první kousek a tak, aby pes viděl, ho hodíme do trávy s povelem "hledej". Najde-li pes maso, což je otázkou okamžiku, chválíme jej "hodný". Druhý kousek už odhodíme tak, že si nejdříve přidržíme psa za obojek, maso odhodíme do vzdálenosti asi 1 metr a teprve po dopadu vypouštíme psa s povelem "hledej". Další kousky odhazujeme tak, aby psovi dalo vždy větší námahu maso najít. Důležité je povzbuzovat psa při práci povelem "hledej", kdyby ochaboval jeho zájem, a pak jej pochválit povelem "hodný" přesně v okamžiku, kdy maso najde.
Obdobný postup tréninku je s aportem. Zde nemáme samozřejmě aportů deset, ale jen jeden, ten nejoblíbenější. Odhazujeme aport do vysoké trávy nebo nepřehledného terénu taktéž s přidržením psa za obojek a se stejnými povely, jen s tím rozdílem, že vyžadujeme na psu, aby předmět přinesl.
Nikdy se nesmí stát, aby pes přestal hledat sám od sebe. Z čehož plyne, že je vždy na psovodovi, aby rozpoznal na psovi, kdy začíná mít hry dost. Stane-li se, že pes hledá aport delší dobu bezvýsledně, dojdeme k aportu sami, nenápadně mu ho pomůžeme najít a práci ukončíme. Samozřejmě že s pochvalou a se známkami chuti do další práce. Nepřichází v úvahu, abychom psa odvolali, aniž aport našel. Učíme psa už od začátku pracovat vytrvale a důsledně.
Tento nácvik povelu "hledej" děláme 2-3 krát denně a tak dlouho, až vidíme na psu, že po tomto povelu začíná skutečně a s chutí hledat. V této fázi nácviku začneme s opravdovými stopami. Počátek nácviku provádíme nejlépe v ranních hodinách na nízké travičce nebo na osení. Potřebovat budeme opět sáček s masem, delší asi 4-5 metrovou šňůru ukončenou karabinou a oblíbený předmět, který pes rád aportuje.
Na předem vyhlédnutém místě uvážeme vodítkem psa tak, aby na nás po celou dobu viděl. Potom od psa odstoupíme několik kroků a čelem k němu začínáme tvořit nášlap. Nášlap je místo, kde stopa začíná a kde by měl být dostatek pachu. Budeme zde chvíli přešlapovat a přitom obřadně vyndáme sáček s masem a aport, přičemž na psa mluvíme a očekáváme jeho dychtivou reakci. Asi po minutě se otočíme k psovi zády a vyhlédneme si v terénu nějaký markantní bod, může to být kámen, strom, telefonní sloup, apod., ke kterému se vydáme. Malý kousek masa položíme hned na nášlap a drobnými kroky vyjdeme směrem k vyhlédnutému bodu. Po prvních třech krocích položíme druhý kousek masa a pak každých 5-7 kroků. Od třetího kousku masa už jdeme normální krokovou frekvencí. Počáteční stopa by měla být dlouhá asi 35 kroků. Stopu ukončíme kouskem masa a přiložíme aport. Od tohoto místa odskočíme pět skoků doleva či doprava, abychom přerušili sled stopy, a obloukem se vracíme ke psovi.
Psa odpoutáme z vodítka a přepneme ho na připravenou stopovací šňůru. Obojek musí být zapnut na hladko (ne na stahovák). Celou práci začínáme asi dva metry před nášlapem. V pravé ruce držíme šňůru tak, aby nám mohla v dlani volně prokluzovat, zbytek šňůry máme odhozen za sebe. Levá ruka směřuje k zemi směrem k nášlapu a hlasový povel v měkké intonaci vybízí psa k činnosti. Pes už zná povel "hledej" a musí na něj reagovat živou činností. Povolíme šňůru v pravé ruce tak, aby se pes dostal k nášlapu a k prvnímu kousku masa. Ihned po nalezení jej chválíme povelem "hodný" a pokračujeme v práci s dalšími povely "hledej".
I kdyby pes zpočátku neměl chuť postupovat kupředu (mohl by se zdát omezen šňůrou), nikdy nezůstáváme stát na místě, ale sami s ním postupujeme po trase stopy a s levou rukou směřující k zemi ho stále povzbuzujeme povelem "hledej". Pes brzy pochopí, že i když je uvázán na šňůře, je činnost při hledání stejná jako v předešlém cviku. Naší snahou je, aby se pes dostal co nejvíce kupředu, aby pracoval na celou délku naší 4-5 metrové šňůry a pokud možno co nejpřesněji sledoval trasu námi našlapané stopy.
Takto dojdeme až k poslednímu pamlsku a zároveň k předmětu. Pes většinou nejdříve slupne odměnu a pak se teprve věnuje aportu. Od psovoda se očekává, aby se v okamžiku, kdy pes předmět objeví, co nejrychleji ke psovi dostal, zde psa velmi pochválil, okamžitě odpoutal ze šňůry a hrál si s ním pohazuje mu za odměnu nalezený aport.
Takovéto stopy děláme zpočátku 2-3 za sebou (podle zájmu psa). To by měla být náplň pro první týden našeho stopování.
Někteří autoři zabývající se v kynologické literatuře pachovými pracemi, jako ku příkladu dr. Eis a Skuhrovský, kladou v počátečních fázích stopování velký význam na směr větru a trvají na tom, aby pes měl vždy vítr v zádech. Ze své zkušenosti mohu říci, že mně protivítr při počátečním nácviku nevadil a že spíše právě v začátku mi pomáhá, protože přináší psovi do nosu již předem vůni následujího pamlsku a pohání jej na stopě kupředu, i za cenu toho, že pes pracuje "s vyšším nosem". To se hravě odbourá na dalších stopách změnou terénu a prostředí. K tomu se však dostaneme až při další stopařské práci.