1.	Úvod - pořízení štěněte, jméno	11.	Překážky
2.	Obojek, vodítko, první vycházky	12.	Stopování -lomy
3.	Nácvik přivolání I.	13.	Odložení psa II.
4.	Štěkání	14.	Vysoká kladina ( žebřík )
5.	Aport	15.	Stopovací vodítko
	Pachová práce I. , povel hledej	16.	Nácvik povelů před psovodem
7.	Ovladatelnost na vodítku, poslušnost	17.	Vysílání psa do určeného směru
8.	Pachová práce II, stopa	18.	Příkop
9.	Odložení I., střelba	19.	Cizí stopa
10.	Nácvik přivolání II.	20.	Speciality

Máme nyní rozpracováno vodění psa na vodítku, zájem o potravu, náš psík už se těší na hru s aportem, můžeme se tedy směle pustit do nácviku pachových prací - do stop. V prvé řadě naučíme svého psa, aby rozuměl povelu "hledej". Aby na tento povel sklonil hlavu k zemi a pomocí svého nejlépe vyvinutého smyslu - čichu - intenzivně hledal. Co že to má vlastně hledat? U nás to budou dvě věci, buďto potrava anebo jeho oblíbený aport.

Nácvik je poměrně jednoduchý. Do igelitového sáčku si vložíme 8-10 kousků nakrájeného opečeného (a tedy voňavého) masa. Velikost kousků je asi 1 cm3. Na procházce si najdeme kousek travnaté louky (není už jistě třeba opakovat, že jsme sami a bez rušivých vlivů, to už víme všichni, že toto prostředí potřebujeme k většině nových cviků) a zde vyndáme sáček s masem. Nebude ani třeba příliš upoutávat psíkovu pozornost, protože na šustění sáčku s pamlsky si všichni psi vypracují obdivuhodný reflex. Vezmeme první kousek a tak, aby pes viděl, ho hodíme do trávy s povelem "hledej". Najde-li pes maso, což je otázkou okamžiku, chválíme jej "hodný". Druhý kousek už odhodíme tak, že si nejdříve přidržíme psa za obojek, maso odhodíme do vzdálenosti asi 1 metr a teprve po dopadu vypouštíme psa s povelem "hledej". Další kousky odhazujeme tak, aby psovi dalo vždy větší námahu maso najít. Důležité je povzbuzovat psa při práci povelem "hledej", kdyby ochaboval jeho zájem, a pak jej pochválit povelem "hodný" přesně v okamžiku, kdy maso najde.

Obdobný postup tréninku je s aportem. Zde nemáme samozřejmě aportů deset, ale jen jeden, ten nejoblíbenější. Odhazujeme aport do vysoké trávy nebo nepřehledného terénu taktéž s přidržením psa za obojek a se stejnými povely, jen s tím rozdílem, že vyžadujeme na psu, aby předmět přinesl.

Nikdy se nesmí stát, aby pes přestal hledat sám od sebe. Z čehož plyne, že je vždy na psovodovi, aby rozpoznal na psovi, kdy začíná mít hry dost. Stane-li se, že pes hledá aport delší dobu bezvýsledně, dojdeme k aportu sami, nenápadně mu ho pomůžeme najít a práci ukončíme. Samozřejmě že s pochvalou a se známkami chuti do další práce. Nepřichází v úvahu, abychom psa odvolali, aniž aport našel. Učíme psa už od začátku pracovat vytrvale a důsledně.

Tento nácvik povelu "hledej" děláme 2-3 krát denně a tak dlouho, až vidíme na psu, že po tomto povelu začíná skutečně a s chutí hledat. V této fázi nácviku začneme s opravdovými stopami. Počátek nácviku provádíme nejlépe v ranních hodinách na nízké travičce nebo na osení. Potřebovat budeme opět sáček s masem, delší asi 4-5 metrovou šňůru ukončenou karabinou a oblíbený předmět, který pes rád aportuje.

Na předem vyhlédnutém místě uvážeme vodítkem psa tak, aby na nás po celou dobu viděl. Potom od psa odstoupíme několik kroků a čelem k němu začínáme tvořit nášlap. Nášlap je místo, kde stopa začíná a kde by měl být dostatek pachu. Budeme zde chvíli přešlapovat a přitom obřadně vyndáme sáček s masem a aport, přičemž na psa mluvíme a očekáváme jeho dychtivou reakci. Asi po minutě se otočíme k psovi zády a vyhlédneme si v terénu nějaký markantní bod, může to být kámen, strom, telefonní sloup, apod., ke kterému se vydáme. Malý kousek masa položíme hned na nášlap a drobnými kroky vyjdeme směrem k vyhlédnutému bodu. Po prvních třech krocích položíme druhý kousek masa a pak každých 5-7 kroků. Od třetího kousku masa už jdeme normální krokovou frekvencí. Počáteční stopa by měla být dlouhá asi 35 kroků. Stopu ukončíme kouskem masa a přiložíme aport. Od tohoto místa odskočíme pět skoků doleva či doprava, abychom přerušili sled stopy, a obloukem se vracíme ke psovi.

Psa odpoutáme z vodítka a přepneme ho na připravenou stopovací šňůru. Obojek musí být zapnut na hladko (ne na stahovák). Celou práci začínáme asi dva metry před nášlapem. V pravé ruce držíme šňůru tak, aby nám mohla v dlani volně prokluzovat, zbytek šňůry máme odhozen za sebe. Levá ruka směřuje k zemi směrem k nášlapu a hlasový povel v měkké intonaci vybízí psa k činnosti. Pes už zná povel "hledej" a musí na něj reagovat živou činností. Povolíme šňůru v pravé ruce tak, aby se pes dostal k nášlapu a k prvnímu kousku masa. Ihned po nalezení jej chválíme povelem "hodný" a pokračujeme v práci s dalšími povely "hledej".

I kdyby pes zpočátku neměl chuť postupovat kupředu (mohl by se zdát omezen šňůrou), nikdy nezůstáváme stát na místě, ale sami s ním postupujeme po trase stopy a s levou rukou směřující k zemi ho stále povzbuzujeme povelem "hledej". Pes brzy pochopí, že i když je uvázán na šňůře, je činnost při hledání stejná jako v předešlém cviku. Naší snahou je, aby se pes dostal co nejvíce kupředu, aby pracoval na celou délku naší 4-5 metrové šňůry a pokud možno co nejpřesněji sledoval trasu námi našlapané stopy.

Takto dojdeme až k poslednímu pamlsku a zároveň k předmětu. Pes většinou nejdříve slupne odměnu a pak se teprve věnuje aportu. Od psovoda se očekává, aby se v okamžiku, kdy pes předmět objeví, co nejrychleji ke psovi dostal, zde psa velmi pochválil, okamžitě odpoutal ze šňůry a hrál si s ním pohazuje mu za odměnu nalezený aport.

Takovéto stopy děláme zpočátku 2-3 za sebou (podle zájmu psa). To by měla být náplň pro první týden našeho stopování.

Někteří autoři zabývající se v kynologické literatuře pachovými pracemi, jako ku příkladu dr. Eis a Skuhrovský, kladou v počátečních fázích stopování velký význam na směr větru a trvají na tom, aby pes měl vždy vítr v zádech. Ze své zkušenosti mohu říci, že mně protivítr při počátečním nácviku nevadil a že spíše právě v začátku mi pomáhá, protože přináší psovi do nosu již předem vůni následujího pamlsku a pohání jej na stopě kupředu, i za cenu toho, že pes pracuje "s vyšším nosem". To se hravě odbourá na dalších stopách změnou terénu a prostředí. K tomu se však dostaneme až při další stopařské práci.